Tak například zaměstnanci zdejší největší energetické skupiny – společnosti Public Power Corporation (PPC) – vyhlásili v pondělí stávku a jednoduše odešli v z práce. Vrátit se měli ve středu. Nepřišli. Firma zpočátku jejich nepřítomnost zvládala. V pátek ale uznala, že situace je už „velmi vážná“ a začala s odpojováním některých oblastí země od sítě.
Bez proudu se tak ocitlo i mé dočasné aténské útočiště. V hotelu nefungovala klimatizace, světla, výtah,... Výpadky byly ale evidentně jen lokální. Už z prostého pohledu z okna bylo jasné, že se vypnutí sítě týká jen malé části města. Měl jsem alespoň dost času na zamyšlení se nad příčinou této "tmy v Řecku“. Vlastně jsem si uvědomil, že kdybych byl Řekem, také bych stávkoval.
Představte si, že si žijete v relativním blahobytu – vyděláváte v přepočtu 45 tisíc korun měsíčně (tj. průměrný plat Řeka z roku 2004), vláda vám naslibuje brzký odchod do důchodu a pokud jste státní zaměstnanec, nemusíte se rozhodně bát, že by někdo odhalil, že v práci nemusíte nic dělat - odbory vás ubrání.
A do tohoto idylického světa přijde šok - krize - která obrátí vaše jistoty vzhůru nohama. Odchod do důchodu se vám mrsknutím biče posune o několik let, daně vám rostou a ruší se i sociální dávky, které jste si zvykli utrácet v místních tavernách.
Nelze se pak divit, že Řekové protestují a vyrážejí do ulic. Vláda jim chce vzít jejich sen o pokojném životě a klidném stáří. V úterý tedy beru vlajku a jdu také protestovat. Nikdy totiž nevíte, kdy se do podobné situace dostane i Česko.
Třeba už brzy i naše vláda odkryje „pravdu o hospodáření ČR“ a my také vyrazíme na náměstí. V hotelu poblíž centra Prahy už v tu dobu budou sedět řečtí novináři a psát o české krizi. Třeba mi tu mojí podporu vrátí. Znáte tu pohádkovou příhodu o mravenečcích ... jednou pomůžete vy jim, podruhé zas oni vám …
A všechno nakonec dobře dopadne...
